středa 12. července 2017

Kolegové - 1/3

Poslední dobou frčíme hodně v Batmanovi, Lize spravedlivých a tak. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Způsob, jakým se mají a nemají rádi Batman se Supermanem, je prostě neodolatelný. A že se do toho zapletli i Avengers, za to já vážně nemůžu :-)
Znát okolnosti a charaktery kolem Ligy netřeba - prostě je to partička superhrdinů ála Avengers a co čtenář náhodou vědět potřebuje, to mu řeknu - jen by bylo vážně dobré nemít zmatek ve jménech:
Liga spravedlivých:
Bruce Wayne – Batman
Clark Kent – Superman

Avengers:
Tony Stark - Ironman
Clint Barton - Hawkeye (ten s tím lukem :-))
Bruce Banner – Hulk
Steve Rogers – Kapitán Amerika (a další).





I.

"... jak požár postupuje vzhůru, odřízl zcela obyvatele domu od všech únikových cest. Někteří se pokouší vyskočit z oken, ale zatím nevíme o nikom, kdo by tento dramatický pokus o únik přežil. Situaci stěžuje hustý dým vycházející z epicentra požáru v dílně v přízemí..."

Tony Stark vešel do pokoje, letmo zhodnotil drastické záběry v televizi a zhroucenou postavu na pohovce, a došel si pro ovladač.

"Takhle si představuješ odpočinek?" zeptal se mírně, když hlas redaktorky utichl. "Nebo je trocha sebemrskačství po ránu běžnou kratochvílí?"

Muž k němu pomalu obrátil pohled. V očích měl smutek a v rysech tváře stopy hořkosti. "Mohl bych jim pomoci," řekl.

"Nemohl," opáčil Tony Stark. "Nikdy nemůžeš pomoct všem a zachránit celý svět - tedy obrazně řečeno, občas se zadaří, ale víš dobře, co myslím. Vždycky bude někdo v nebezpečí a někdo další trpět. Já třeba vím, že bych se k nim nemohl dostat včas," mávl rukou k obrazovce, "kdeže to bylo, Venezuela? A tím to pro mě hasne. Musel bych se zbláznit, brát si všechno osobně."

"Já vím."

"Já vím, že to víš." Tony se rozvalil ve vedlejším křesle a kriticky zhodnotil mužovu vizáž. "Už vypadáš mnohem líp. Jo, to půjde."

"Co na tom, jak vypadám. Nic víc se nezměnilo."

"Co bys chtěl?" Tony se trochu ušklíbl. "Byl jsi v epicentru jaderného výbuchu, sakra. Zase to s tou svou dokonalostí nepřeháněj."

Muž si zakryl obličej dlaněmi a pak si promnul tváře, ty trochu propadlejší, ale už docela normálně působící tváře s tmavším nádechem na obvyklé linii vousů. Všechno na něm bylo nenápadné, dokonale lidské a obyčejné. Vlastně to bylo fascinující.

"Něco pro tebe mám," řekl Tony Stark. "Nadále samozřejmě platí, že tu můžeš být zalezlý jak dlouho budeš chtít, ani ten ovladač ti neseberu, takže si můžeš svůj masochismus pěstovat jak je libo. Jenže poslyš," naklonil se k němu a hlas mu mimoděk zazněl jasněji. "Já jsem člověk, víš? Clint Barton je taky člověk - možná ho znáš jako Hawkeye, vím, že jste se potkali. Natasha je taky člověk, i když je snadný o tom pochybovat, jen tak mezi námi. Bude se ti líbit. Ostatní možná už z definice tím či oním směrem vybočují, ale," zdvihl ruce, "nech mě domluvit," dodal, když se muž na pohovce napřímil a otevřel ústa k protestu. "Napřed mě vyslechni. Jsme lidi a děláme co se dá. I teď jsi pořád schopnější než normální člověk. Můžeš dokázat hodně, když budeš chtít, ať bude budoucnost jakákoli. Trénuj s námi, bojuj s námi." S posledními slovy se zdvihl a došel ke dveřím, kde prve odložil jakýsi balík. "Když to nebude fungovat, půjdeš si po svém, nebo si zase zalezeš do nory. Ale po pravdě, hůř než teď na tom nebudeš."

"Zbláznil ses, Starku? Jakmile mě někdo uvidí..."

"To je otázka, co uvidí!" Balík žuchnul na stolek. "Kdo říká, že musíš vypadat stejně jako předtím? Světe," roztáhl skvěle působící kombinézu v několika odstínech modré, "přivítej... ééé... Bluemana?"

"Zapomeň. Co je to za materiál?"

"Hypermana? Můj patent, Spiderman má podobný, jenom červenější. Pružné, přiměřeně neprůstřelné, perfektní. Decentní nádech patriotismu - americký vlajky frčí pořád, ale ať se mi v boji nepletete s Rogersem. A všimni si toho multifunkčního opasku."

"Jsem Clark."

"Já vím, že jsi Clark. Vyzkoušej si ho, je ti dělaný na míru."

"Nemám teď žádné nadlidské schopnosti, tak si nebudu dávat žádné jméno. Jsem člověk. Jsem Clark." Ale skutečně se s jistou zdráhavostí začal oblékat.

"Clarkman?" Nad rozhořčeným pohledem svého společníka se Stark rozesmál. "Jdeme teď po jednom překupníkovi zbraní. Nic divokého, ideální se vzájemně oťukat a ty abys rozhýbal kosti. Jo, sekne ti to. Až budu velký, stanu se módním návrhářem."

"Sedí dobře," uznal Clark skoro neochotně. Tony si spokojeně přikývl.

"A teď pojď! Poustevničení ti nesvědčí."

Společně pak vyjeli o pár pater výš, kde v rozlehlé jídelně právě začínala porada. Místo papírů s plány ovšem na stole trůnilo několik mis a podnosů s drobnou dopolední svačinkou.

"Tony Stark, jako vždy dokonale dochvilný," řekl Clint s plnou pusou. "Ale my tě dávno známe, nemusíš si vodit ochranku."

"Dovolte, abych vás seznámil s - hele, jak tomu mám říkat? Hostujícím členem týmu. Tohle je Clark." Položil mu ruku na rameno a povzbudivě stiskl. Při pohledu na zvědavé pohledy avengerů se pousmál. "Vím, že je to neobvyklý postup, ale také věřím, že Clark bude užitečnou posilou."

"Skutečně neobvyklý postup," řekla Natasha zvolna a zahleděla se zkoumavě na neznámého muže. Vysoká, bezvadně stavěná postava se širokými rameny a útlými boky, přímá, poctivá tvář, průzračně modré oči zvýrazněné tmavými vlasy i odstínem modré kombinézy.

"Steve Rogers alias kapitán Amerika," začal Stark s představováním z jedné strany stolu na druhou. "Bruce Banner... Clint Barton... Natasha Romanová..."

"Tony, co to na nás zkoušíš?" zeptala se Natasha zvolna. "Vsadím Clintovu levou nohu, že ten chlap je Superman."

Stark jenom zamrkal - že to bude tak rychlé, nečekal. Clint napřed hlasitě zaprotestoval proti sázkám všeho druhu, zvlášť pokud šlo o jeho levé nohy, pak mu zřejmě došlo, co slyšel, a bouchnul se do hlavy. "Já věděl, že jsme se někde potkali! To byla tenkrát parádní akce."

Steve Rogers se jenom napřímil a široce se usmál; Bruce zmateně zacvičil s brýlemi a Natasha nespustila oči z Clarkovy tváře. Ten trochu poklesl v ramenou a napůl se odvrátil, jako by chtěl odejít. Jenže Tony ho nepustil. Přistrčil ho blíž ke stolu a skoro násilím posadil.

"Venku tě nikdo nepozná, protože součástí tohohle parádní ohozu je taky maska," řekl. "A po pravdě vážně není na škodu, aby zdejší věděli co a jak."

"Fajn vědět, že jsi naživu," řekl Clint. "Myslel jsem, žes byl u toho výbuchu nad Metropolis. Dobrá práce, dostat tu bombu do vesmíru včas."

"Myslím, že u toho výbuchu opravdu byl," řekl Bruce tiše a vstřícně posunul k Supermanovi konvici s čajem.

"Ano, byl jsem u něj," řekl Clark. "Superman je mrtev."

"Dočasně," vložil se Stark rozverně.

Clark pokrčil rameny. "Musíte vědět, že mé schopnosti zmizely."

"Dočasně," řekl Stark znovu.

"Teď jsem jenom Clark."

Kapitán Amerika se pohnul jako blesk - talíř, který hodil, jenom tiše zasvištěl vzduchem. Clark zdvihl ruku a zachytil ho těsně před svým obličejem. Pomalu ho položil na stůl a na okamžik pevně stiskl rty.

"Nebude to tak zlé," řekl Rogers s úsměvem.

"Fyzicky na tom teď vy dva budete dost podobně," otočil se k němu Tony. "Uvidíme, co udělá trocha tréninku. Nějakou dobu teď - ehm, dorůstal po tom výbuchu." S vervou se pustil do jídla, náramně spokojený sám se sebou. Byl víc než ochotný poskytnout Supermanovi azyl, klidně jen na byt a stravu, ale tohle bylo mnohem lepší. Chvíli se zdálo, že mluví všichni najednou, uvolnění, v pohodě; ani ho nenapadlo, že by mohli mít s Clarkem problém, to až teď mu došlo, že přijmout ho tak hladce zdaleka nebylo samozřejmé.

"Tony," usedla vedle něj Natasha, "umírám zvědavostí. Kde jsi k němu přišel?"

"Ten výbuch mi poškodil satelit," odvětil Stark briskně. "Zaletěl jsem si ho opravit. A co čert nechtěl, vznáší se tam Superman, i když k poznání byl leda podle ohozu. Tak jsem ho vzal sebou dolů. Znáš mou něžnou duši, zatoulaná koťátka a tak."

Dívala se na něj a on věděl, že snadno rozpoznala lež, a také že ona ví, že on ví... jenže když maník se supersluchem sedí na vedlejší židli, není moc prostoru pro tajnosti.

"Tak to bylo úžasné štěstí a báječná náhoda, objevit tělo v tom obrovském prostoru," řekla s netajenou ironií. "A co teprve ty titulky v novinách. Ironman zachránil život Supermanovi," protáhla dramaticky, "to by jim vydrželo alespoň na týden."

"To bohužel není zásluha, kterou bych si mohl připsat," odvětil Tony zlehka. "Vzpamatoval by se tak jako tak, jen by to možná trvalo delší dobu."

"Já vám klidně povím, jak mě našel," otočil se k nim Clark a koutky úst se mu konečně zdvihly v úsměvu.

"Ale no tak!" ohradil se Tony Stark. "Musíme to rozmazávat? A vůbec, co ty můžeš vědět? Byl jsi v limbu."

Clark se samozřejmě nedal zastavit. "Věděl, co se stalo. Věděl, že tam někde nahoře budou poletovat moje zbytky. Možná jenom nechtěl, aby se dostaly do rukou někomu jinému."

"Osobně si myslím, že už to je dost chválihodná motivace," zabrblal Stark.

"Možná se na ně chtěl zblízka podívat sám."

"Na vědecké zvídavosti není nic špatného," pokračoval Stark v kverulantském monologu.

"Buď jak buď, jsem vděčný za návrat na Zemi. V kosmickém prostoru by mé tělo regenerovalo velmi dlouho."

"To muselo být překvapení," řekla Natasha a oči jí jiskřily. "Úplně to vidím. Zabořil do tebe skalpel a v té chvíli jsi otevřel oči a uchopil ho za zápěstí, proklál ho laserovým zrakem, což už nevadilo, protože stačil dostat infarkt těsně před tím, a vyskočils na nohy, aby ses vzápětí dal na útěk zabalený jen do prostěradla z pitevního stolu?"

"Nenechávej se tak unést," řekl Tony, "prostěradla se na pitevnách dávno nepoužívají."

"Už nemám laserový zrak," řekl Clark a úsměv mu trochu zhořkl. Natasha jen v duchu potřásla hlavou. Tenhle kluk z vesnice byl průhledný jako sklo. "Ve skutečnosti jsem opravdu ležel v laboratoři na stole, ale otevřel jsem oči dřív, než Tony Stark stačil... začít odebírat vzorky."

"A pak jsem ho přestěhoval do pokoje pro hosty než stačil podruhé mrknout," řekl Tony. "Což sice trvalo asi dva dny, ale to mé zásluhy nesnižuje. Vlastně si myslím, že bychom se klidně mohli držet mojí verze."

"Beze všeho," přikývl Clark vlídně. "Stejně by se ti nepodařilo naporcovat mě bez kryptonitového řezáku."

"Nepodceňuj moje vybavení," ohradil se Tony. "Byl jsi na sr... maděru. Repulsory by si poradily."

"Copak tu probíráte pěkného?" přitočil se Clint.

"Chlapci si porovnávají nádobíčko," řekla Natasha a vstala. "Předávka zbraní v přístavu přesně za hodinu - měli bychom vyrazit."

"Půjdu s vámi," vyskočil Clark okamžitě na nohy.

"Jsme hodně sehraní, na tom s tebou ještě musíme zapracovat," řekla Natasha.

"Když se bude držet vzadu..." Stark měl očividně dojem, že železo je lépe kout, dokud je žhavé.

"Superman se neumí držet vzadu," řekla.

"Clark ano," odpověděl pevně a když pohlédla do těch modrých očí, věděla, že za tím odhodláním je celý oceán prázdnoty, kterou je třeba zaplnit.

"Tuhle misi vede Stark, takže je to na něm," pokrčila rameny a dodala: "Jiné má na povel většinou Rogers. Máme tu málem demokracii."

"To je dobře," usmál se široce Clark. "Já věřím v systém. V Lize jsme také vůdce volili na určité období..." Ztichl.

"Ví Liga spravedlivých, že žiješ? Že jsi tady?" zeptala se.

"Ne," odpověděl prostě.

"Dobře," pokrčila rameny a jemu se viditelně ulevilo, že se dál neptá. "A Batman?" dodala ťafku v nestřežené chvíli. Clark se odvrátil. S povytaženým obočím pohlédla na Tonyho; ten jen pokrčil rameny.

"Zatoulaná koťata," zamumlala. "Bruci," dodala hlasitě, "jak jsi se rozhodl? Posedíš v centrále, nebo nás budeš koordinovat z quinjetu?"

"Poletím," řekl Bruce. "V přístavu bych mohl pustit Hulka ze řetězu, kdyby byl potřeba."

"K tomu by nemělo dojít... pojďme, Clarku, cestou ti shrneme podrobnosti."

"Co řekneme Pepper?" zajímal se Bruce a bylo tedy zákonité, že se otevřely dveře od výtahu a Pepper vešla, nezbytný štos papírů v ruce.

"Co nejmíň," stačil ucedit Tony Stark koutkem úst, než se k ní otočil a rázem se uvolnil a trochu zazářil, protože přesně takovou moc nad ním Pepper měla. "Dobré ráno, beruško," řekl a ona mu odpověděla vlídnou výčitkou.

"Tony. To se nehodí." Ale nechala se políbit a přejela mu dlaní po zádech způsobem, který byl docela určitě pohlazení. "A vida," dodala vzápětí, "nová posila?"

"Hostující člen týmu to tuším nazvali - jsem Clark, dovolíte-li. Rád vás poznávám." Stiskli si ruce.

"Užijte si to v přístavu," řekla a když prošli k výtahu, dodala náhle: "Bruci, ty mi neutíkej, něco tu pro tebe mám..."

Že sebou Clark při tom jméně škubnul, si všimla samozřejmě Natasha, a také Stark, protože stál těsně vedle něj. Uložil si do paměti, že k tomuhle se musí později vrátit, a začal myslet na aktuálnější věci. Třeba bitku v přístavu.



II.

"Takže, vážení. Hodnocení akce." Tony Stark přehlédl shromážděnou společnost. "Malé ryby jsme pochytali všechny, z těch velkých je Panagini v lochu a Silverstein sice upláchl, ale důkazů jsme posbírali tolik, že na něj policie bude moct vydat zatykač. Ta práce na lodi byla působivá, Natasho."

„Dařilo se,“ přikývla jenom, beze stop skromnosti a se vší samozřejmostí.

"Z osobních škod jeden čistý průstřel..."

"Už to skoro srostlo," řekl Rogers bez většího zájmu.

"...zničená levá noha mého nejlepšího obleku, což si beru trochu osobně, a Clint má bouli."

"Takže všechna čokoládová zmrzlina je moje. Jako bolestné."

Bruce se zatvářil provinile. "Tos možná měl říct dřív..."

"Hej!"

Tony si odkašlal. "Clarku, na tvé bojové technice ještě zapracujeme."

"Nemusíš to rozebírat. Byl jsem u toho," pronesl ex-Superman temně.

"Nemáte někdo Panaginiho fotku?" zeptal se Clint živě. "Málem mu vypadly oči z důlků. Dal bych si to v telefonu na plochu."

"Nechci to rozmazávat," řekl Stark smířlivě. "Byla chyba začínat rovnou na ostro v boji, nic víc. Potrénuješ a příště budeš vědět, jak jsi na tom."

"Zřejmě jsem něco propásla," řekla Natasha s mírným otazníkem v hlase.

"Zapomněl, že momentálně nelítá," objasnil Clint stručně. "Takže to vypadalo dost ujetě, když dal padouchovi přednášku o právu a zodpovědnosti a pak prostě skočil ze střechy a rozplácnul se dole na betonu. A ještě ujetěji, když zase vstal. Jako bojová metoda to bylo překvapivě účinný, ti chlapi z toho byli úplně vykolejení."

"Tím se dostáváme ke škodám obecnějšího charakteru."

Bruce si samolibě založil ruce na hrudi. On tentokrát vůbec nepřišel na řadu a nedaly se na něj hodit ani vyražené dveře.

"Ta jachta, co vybuchla, kdo to máte na svědomí?"

"Já ne," řekl Clint okamžitě. "Stříleli po mně z nějakého granátometu a trefili ji sami. Odmítám chránit cizí jachty vlastním tělem."

"Ok, snad to bude na záznamu. Majitel tvrdí, že tam přechovával vzácnou sbírku motýlů."

"To ještě dneska frčí?" podivila se Natasha.

"A pak to skladiště. Kdybych nevěděl, že Bruce seděl celou dobu v quinjetu, vsadil bych se, že tam řádil Hulk jako černá ruka. Nezůstala stát jediná stěna, zato přibyl slušný kráter."

"Obložili to výbušninami pro případ vniknutí," řekl Rogers. "Nic víc, nic míň."

"Jak to měli ošetřené? Pohybové senzory?"

"Ne," zavrtěl Rogers hlavou. "Dálkové ovládání. Někdo dával pozor."

"Fajn, pro příště máme lepší představu o jejich modu operandi. Co se týká -"

"Máme návštěvu," skočila mu náhle Natasha do řeči s hlavou otočenou k oknu.

"No páni," vstal Clint, aby si zajistil lepší výhled na okřídlené auto prolétající za okny. "To je batmobil?"

"Rozhodně je to batmobil," postavil se Rogers vedle něj, proti své vůli zaujatý.

"Jarvisi," řekl Stark, "naveď ho na heliport. Uvidíme, co má kolega na srdci."

"Kolega," zopakovala Natasha skepticky.

Tony se zazubil. "Pracháč, génius a lovec padouchů! Já jsem samozřejmě prachatější, geniálnější, ulovil jsem jich víc a taky jsem krásnější, ale člověk musí být trochu velkorysý."

"Starku," řekl Clark a znělo to trochu nešťastně. "Jestli to jen trochu půjde, chtěl bych zůstal inkognito."

"Beru na vědomí. A teď mě omluvte -"

"Já jdu taky!" hnal se Clint k výtahu. "To musím vidět zblízka. Myslíte, že mě nechá řídit?"



III.

Když dorazili na střechu, Batman právě vystupoval z vozu. Přes masku na jeho tváři se nedal rozeznat výraz, ale pohyboval se klidně a nenuceně a plášť se mu nedramaticky vlnil kolem nohou. Starka, zvyklého na asgarďany, jenom napadlo, že je nezvykle dlouhý, a že si na něj cestou do schodů určitě musí šlapat.

"Zdravíčko!" nezdržoval se Clint s formalitami. "Můžu nakouknout? No to je krása. Jak jsi zvládnul skládání křídel, to přece -"

"Clint Barton," řekl Batman napůl jako otázku, napůl konstatování.

"No jasně," odvětil Clint bez většího zájmu a zálibně obhlížel karoserii. "Oba už jsme o sobě slyšeli a kvůli mně tu nejsi, takže se s dovolením pokochám touhle kráskou - hele, ty to máš fakt postavený na podvozku od meďoura? Můžu okouknout zblízka?"

Batman mu hodil klíčky, které Clint bez ohlédnutí chňapnul, a otočil se ke Starkovi. "Mohli bychom si promluvit?"

"Jistě," pokynul mu Tony dovnitř. "Kdo přesně za mnou přijel?" přeptal se ještě. "Já jen, jestli si nemám skočit pro oblek a předstírat, že jsme se nikdy nepotkali. Pravé setkání superhrdinů. No, asi by to bylo lepší, než navazovat na tu příšernou charitativní akci tehdá, to jsme sice byli oba v civilu, ale byla to hrozná nuda..."

Batman si se slabým povzdechem stáhl masku. Objevila se lehce pobledlá tvář s modrýma očima a tmavými vlasy, docela sympatická a spíš mužná, než vyloženě hezká, s nápadně ostrými rysy. Vážná, vždycky vážná. "Ne každý je ochotný vláčet své jméno v novinách," řekl. I hlas měl takový, jaký si Stark pamatoval, velice hluboký a znělý. V duchu si poznamenal, že Pepper i Natashu od něj pro jistotu udrží dál. Tohle byl hlas, ze kterého ženské padaly na kolena, i když předčítal jízdní řád.

"Já nedělám nic, za čím bych si nemohl stát jako Tony Stark," řekl Tony. "Ovšem pozor, to není kritika, ani výzva k polemice. Každý zkrátka máme svou specializaci. Co si dáš, Bruci? Tady buď v klidu," dodal, když se jeho společník otočil po nějakém zvuku. "Všichni Avengers vědí, že Batman je Bruce Wayne, a nikdo se o tom šířit nehodlá."

"Já jen, že mi Barton právě ukradl batmobil." Naštěstí to znělo docela pobaveně.

Stark jen s pousmáním pokrčil rameny. "Máš ho doufám pojištěný?" Postavil na stůl dvě sklenice a láhev bourbonu a rozvalil se v křesle. "Nuže. Vidím tě docela rád, ale určitě jsi nepřišel na kus nezávazných řečí."

I Batman se usadil na pohovce; vypadal na té hypermoderní věci z nerezu a bílé kůže velice zvláštně, ale kupodivu ne zcela nepatřičně.

"Před nějakým časem vybuchla nad Metropolis atomová bomba," začal.

"O tom jsem samozřejmě slyšel," přikývl Stark. "Ještě v noci svítíš?"

"V okamžiku výbuchu už byla dost vysoko, ale to víš stejně dobře jako já. Proletěl jsi poblíž krátce po tom."

"Poškodila mi satelit," založil si Tony ruce za hlavou a zahleděl se k oknu, kde právě profrčel batmobil. "Zaskočil jsem si ho opravit."

"Jistě." Bruce Wayne se odmlčel. "A nic víc?"

"Co víc?"

"Starku!" Tvář mu ztvrdla, když pevně zaťal čelisti, oči zahořely. Ale ne vztekem - spíš zoufalstvím. "Superman zmizel," vypravil ze sebe s námahou. "Vynesl tu bombu do kosmického prostoru. A zmizel."

"Někdo by možná řekl, že se to v takovém případě dá očekávat," řekl Stark opatrně. Bruce prudce trhnul hlavou.

"Ne! Přežil by to. Možná ne v ideálním stavu, ale přežil. Nějakou dobu trvalo, než jsem mohl začít pátrat, asi už bylo pozdě... ale tys tam byl mezi prvními, možná úplně první."

"Záleží ti na něm," řekl Tony.

"Jistě," odsekl Bruce. "Je to můj... kolega." Trochu se zamračil. "Avengers nejsou jediní, kteří se spojili kvůli boji se zločinem. Jsem si jistý, že bys kohokoli ze svých lidí hledal stejně jako já se snažím najít Supermana."

"O Lize spravedlivých samozřejmě víme," řekl Stark. "Já Avengerům sice říkám přátelé, ale princip bude stejný."

Chvíli proti sobě seděli v tíživém tichu plném nevyslovených otázek a nevyslovitelných odpovědí. Pro Tonyho bylo těžké hledět na Bruce, který se tak moc snažil ovládat; měl sto chutí přitáhnout Clarka za ucho a nechat je, ať si to vyříkají. Jenže nevěděl, jaké je pozadí všech těchhle tanečků a velmi netoužil se ocitnout uprostřed nějakých...

"Kolega? Vážně?" zeptal se nahlas.

Bruce se prudce předklonil. "Vím, že v tomhle máš lepší možnosti než já," vyrazil ze sebe. "Pomoz mi ho najít. Je to..." Slova ze sebe doloval jedno po druhém, jako by mluvil nějakou novou, napůl neznámou řečí. "Důležité."

"Chápu, že vám v Lize chybí parťák..." zahuhlal Stark.

"Mohl by být nebezpečný," řekl Batman. "Vím, že držíš pod palcem Hulka -"

"... takhle bych to úplně nenazval..."

"- ale to, co by dokázal, není nic proti škodám, které by spáchal Superman. Jestli zapomněl kým je, jestli zešílel, jestli ho někdo dokázal zajmout... já nevím, co se mohlo stát!"

"Dobře, řekněme, že ho najdeme," promluvil Tony mírně. "A že se stalo něco z toho, co naznačuješ, že by mohlo. Co uděláš? Přepereš ho? Těžko."

"Řekněme, že znám způsob, jak ho zpacifikovat."

"Vida!" Ve Starkových očích zahořel zájem. "Možná jsem o tom něco slyšel. Nosíš v zadní kapse kus kryptonitu?"

Bruce si založil ruce na prsou a vyhlížel sveřepě. "Nemám zadní kapsy."

Tony na jediný hlt dopil svou sklenici. "Víš, co děláme, když nám uteče Hulk? Pustíme si televizi."

"Raději bych ho našel dřív, než se dostane do zpráv," zazněla očekávaná odpověď. Ale Tony teď nemluvil proto, aby se něco dozvěděl; přemýšlel, co si s tímhle vším počít.

"Hned je to kolega, hned vykládáš, že potřebuje dozor. Možná by sis to měl ujasnit."

Batman se málem pousmál. "Obojí je pravda," řekl, už zase mírně. "Je... dobré bojovat po jeho boku. Je dobré mít ho na očích."

"Bruci Wayne," bouchl Tony sklenicí o stůl. "Jsi cvok. Jenže jak jsi správně poznamenal, Hulk má ložnici jen pár zdí od mojí vlastní, takže mi věř, že tě dokonale chápu." Prudkým, nerozhodným gestem si prohrábl vlasy. "Nicméně. Když už tě tu mám, probereme akcie Severozápadní pacifické, mám dojem, že se tam naše správní rady nějak nepohodly a nevidím důvod, proč to nevyřídit za pár minut. A věř, budu myslet na to, co jsi mi tu řekl."

Batman zpytavě shlédl na svůj černočerný oblek. "V pracovním jsem akcie ještě nevyřizoval," pravil nakonec a pokrčil rameny. "Tak to podej, ať jsem pryč dřív, než mi Barton prolítá celou nádrž..."















6 komentářů:

  1. Já děkuji. Především za soupis jmen na začátku, je milé, že myslíš i na nás, kteří ze superhrdinských příběhů hltáme jen tebe, takže absolutně nemáme přehled :-D A hlavně je to boží. Supermana jsem tuším viděla jako dítě a moc mě nezaujal, ale tady je to sympaťák. Ale hlavně je tu Batman a Ironman a tyhle dva mám ráda. (Možná bych si někdy nějakého Batmana mohla pustit, když tam o tom přemýšlím.) Super, doufám, že bude pokračování brzy, na obědovou přestávku je to ideální. Jsem zvědavá, co si vlastně Superman a Batman vzájemně provedli, když tolik péče a nenápadných reakcí. Třeba se jenom mají rádi? :-D

    (Btw. komentovat tě na Blogspotu z práce, kde fungujeme přes německý server, už začíná být trochu psycho. Nenávidím to vybírání políček s mosty a dopravními značkami a vším možným, kde vlastně vůbec není jasné, co všechno tam má ještě spadat, a co už ne! Pokaždé to dělám nadvakrát. Chm. To je aby sis mých komentářů patřičně vážila.) O:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejlepší Batman je ten z Lega - rádi tě zasvětíme! :-D Vida, jací nečekaní fanoušci se objeví. Pokračování mám prakticky dokončené, jenom jaksi... člověk si měl dát pozor, na jaké všechny nabídky kývne. :-))
      (Považuji si! Sama z toho vybírání obrázků mám osypky. :-))

      Vymazat
    2. Souhlasím. Ten Lego byl boží. Jen škoda, že ty hrané DC nejsou tak super jako on, pokud nepočítám Dianu.

      Vymazat
  2. Pěkné promýchání univerz a jsem rozhodně zvědavá, jak to bude dál a vůbec bych se nezlobila za někoho dalšího. (Neumřela jsem, jen čtu fakt divný věci v aj a minifandom Krále Artuše Legenda o meči, kde hlavní hrdina věčně běhá bez trička.) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrdina bez trička v pořádku. Zkusím se nad tím zamyslet. :-D

      Vymazat
  3. Tak tohle je bomba moc pěkný nápad :-D

    OdpovědětVymazat