úterý 25. července 2017

Kolegové - 2/3

K čemu je dobré mít v týmu rozumnou ženskou a o příkořích, které Tony Stark přímo přitahuje. Taky vám za okny pořád prší? :-)




IV.

Další společná akce Avengers o pár dní později proběhla velmi uspokojivě. Clark ani jednou nezapomněl, že nelítá, a tudíž ani jednou nespadl ze střechy či jiné vyvýšeniny. K naprostému nadšení kapitána Ameriky byl schopen spolupracovat velmi koordinovaně a poslouchat rozkazy bez vlastních inovací, což byla pro kapitána úžasná změna a novinka, a když se ti dva sešli odpoledne při svačině nad sklenicemi limonády a stereo komentovali zprávy v televizi, Natasha pravila něco o tom, že bylo překročeno nadkritické množství obecného správňáctví a nejryzejších principů demokracie, a že být poblíž by mohlo být nebezpečné pro každého, kdo nechce začít sbírat skautské odznáčky a místo normálního hovoru deklamovat zásady a životní moudra, a odešla nakupovat. Bruce Bannera tak nezvyklá reakce napřed vyděsila, pak si vzpomněl, že jedna z blízkých akcí se koná na vernisáži snobské tak, že obleky budou nosit i krysy ve sklepě, takže nové šaty pro dámu jsou nezbytnost, sám se ovšem neinspiroval a zalezl do laboratoře; Clinta pro jistotu nebylo vidět nikde, takže mohl být kdekoli.

Tony Stark v tom tedy byl úplně sám, když se Batman ozval podruhé. Jeho tvář na obrazovce byla zachmuřená a blesky z modrých očí málem propálily Tonyho oblíbené tričko. „Viděl jsem záznamy toho vašeho zátahu v Soho,“ oznámil místo pozdravu.

„Taky tě rád vidím,“ řekl Tony zdvořile a pozdvihl k němu na pozdrav hrnek napůl vypitého latté. „Jestli jsi neměl do čeho píchnout, mohl ses místo šmírování rovnou přidat.“ Hrnek dopil a rozvážně si otřel rty pro případ, že by uvázlo něco mléčné pěny.

„Nedalo se přehlédnout, že máte nového člena.“ Batman nevypadal, že by mohl mít po ruce latté, dnes ani kdykoli jindy. Tony ho typoval spíš na kofeinové tablety.

„Jsme v zásadě takové volné sdružení,“ pokrčil Tony rameny. „Přijdou si a odejdou. Vždyť to u vás chodí stejně. Jde ti o někoho konkrétního?“

„Starku,“ zavrčel Batman. „Viděl jsem ho.“

Tony si promnul bradku, zatahal se za ucho, rozcuchal si vlasy a poklepal prsty na stole. „Co na to říci,“ řekl. Upřímná nechuť dělat Supermanovi a Batmanovi prostředníka ještě vzrostla. Nechtělo se mu vymlouvat, už vůbec ne přímo lhát, neměl náladu široce mlžit.

„Hej, Tony,“ ozval se ode dveří trochu popuzený a navýsost otrávený hlas. „Tohle ve svým věku už vážně nemám zapotřebí. Vždyť vypadám jako ten puberťák Spiderman.“ Muž v modrém obleku přikročil blíž, takže se dostal na dosah obrazovky a také kamery nad ní. „Vezmi si třeba... aha? Promiň, nevěděl jsem, že máš někoho na drátě.“ Ruka se zvedla a stáhla si masku. Objevil se Clint a při pohledu na Batmana se přátelsky zazubil. „Ahoj netopejre. Nechceš se stavit? Tvoje minulá návštěva mě dost bavila.“

„Mohli bychom někdy probrat tvůj přístup ke spotřebě paliva,“ přikývl Batman – „Marná snaha,“ utrousil Tony – a lehce, podezřívavě přimhouřil oči. „Modrá k tobě nesedí, Clinte Bartone.“

„Slíbil jsem Tonymu, že to vyzkouším,“ pokrčil Clint nonšalantně rameny. „Nové materiály v bojové praxi a tak. No, nebudu rušit, jen jsem si chtěl postěžovat, jak moc trpí můj vnitřní estét. Slyšels, Tony? Batman to taky říká. Vůbec mi to nesedí.“

„Ještě jsme spolu neskončili,“ řekl Batman oběma naráz a obrazovka zčernala.

„Beru na vědomí,“ odpověděl i Tony oběma naráz a otřel si imaginární pot z čela. „Díky, Clinte. Dostaneš odznáček za schopnost bleskového převleku.“

„Zaslouženě, to si piš.“ Clint soustrastně potřepl Tonyho po rameni. „Vůbec ti nezávidím, do čeho ses to namočil. Až budeš se Supermanem, pardon, s Clarkem mluvit –„

„Proč já?“ bránil se Tony, ale Clint se jen ušklíbl.

„Kdo jiný?“ odpověděl logicky a z výšky upadl do nejbližšího křesla. „Poslyš, v čem je problém? Clark se Batmana přece nebojí – nebo jo?“

Tony rozhodil rukama. „Vím já? Přišlo mi to víc osobní než... takhle postavené... poslyš, já vážně nevím. Než se dali dohromady, Batman se ho pokoušel zabít, nebo snad jenom zbavit schopností, nevím přesně, co tam probíhalo. Pořád má obavy, že se Superman utrhne ze řetězu. A mám dojem, že ho snad někdy v nějaké bitce i přemohl.“ Clint uznale hvízdl. „Jenže teď už docela dlouho spolupracovali v té jejich Lize a nedoslechl jsem se, že by byly problémy.“

„A nemohlo by to být ještě víc osobní?“ Clint se pobaveně ušklíbl. „Tím myslím... opravdu hodně moc osobní?“

Tony se v hrůze otřásl. „Přimotat se do něčeho takového je příliš děsivé, než abych nad tím byl ochotný třebas jen přemýšlet. Jdidiž mi s takovými nápady! Už tak z toho budu mít špatné spaní.“

„Modrá ti vůbec nesluší, Clinte,“ ozvalo se ode dveří. Oba muži se svorně ohlédli a oba zároveň uznale pokývali hlavou. Natasha vstoupila v šatech, které byly určené čistě a výlučně k tomu, aby podtrhly všechny její přednosti a ohromily blízké i vzdálenější okolí, a oba pánové to byli ochotní ocenit. Pokud to skutečně byly šaty a ne jen rafinovaně poskládaný kapesník. „Nebo se z tebe stal takový Clarkův fanoušek, že sis pořídil stejné tričko?“

„To máš na tu vernisáž?“ ujistil se Tony.

„Ovšem. Chtěla jsem ti je ukázat, abychom se mohli sladit. Předpokládám, že najdeš vhodný oblek.“

„Samozřejmě.“

„Nejsem ničí fanoušek, teda tvůj jo, Natasho, zvlášť pokud budeš chodit v tomhle,“ pravil Clint. „Alespoň myslím, že jsou to šaty, nezapomnělas je na ramínku...? Ale jsem oběť okolností. A přišla jsi přesně v tu správnou chvíli. Co ty si myslíš o tom, že se Clark usilovně snaží Batmanovi vyhnout?“

„Já si myslím, že se ho snaží neuvést v pokušení,“ odpověděla okamžitě.

„Vidíš?“ zašklebil se Clint. „Říkal jsem ti, že je to tak hodně moc osobní!“

„Nechci řešit, jak moc je to osobní,“ ohradila se Natasha rychle. „Jen jsem chtěla naznačit, že je to intenzivní. Mají na sebe silný vliv. Batman je jediný, kdo Supermana kdy porazil, alespoň dočasně, v boji na sebe plně spoléhají, a přitom Batman Supermanovi nevěří, nebo alespoň se snaží nevěřit, protože z principu odmítá věřit komukoli. Superman ho naopak bere jako svého přítele, ale zároveň pojistku, což je trochu ošemetné, protože nikdo by po svém příteli neměl chtít, aby byl zároveň jeho strážcem...“

„Počkej, alespoň kousek z toho jsem pochopil,“ vložil se Clint. „Proč problém s pojistkama? Nám to s Hulkem funguje. No tak na něj dáváme pozor - ti s tím nadělají...“

Pokrčila rameny. „Možná jak je nás víc, nevzniká takové napětí. A máme Thora, který Hulka dokáže slušně zabavit, alespoň na chvíli, a máte mě, abych vám všechno včas vysvětlila. A tohle celé je hodně o tom, že Batman je opravdu extrémní sólista. Ani k Lize by se nikdy nedal, kdyby neměl dojem, že tak dohlédne na Supermana nejsnadněji."

"A o mně budou říkat, že jsem cvok," zabrblal Tony pro sebe.

"Ale na druhou stranu," pokračovala Natasha, "Superman má na něj taky pořádný vliv. Než se dali dohromady, Batmanovy metody byly hodně na hraně. Za hranou.“

„Každý občas dáme někomu pár pěstí,“ mávl Clint rukou.

„Ale nevypálíme mu svoji značku do kůže,“ řekla Natasha. „Budiž Batmanovi ke cti řečeno, že si to šetřil pro ty největší syčáky. Buď jak buď –„

„Buď jak buď, jak jsi to myslela, že nechce uvádět Batmana v pokušení?“

„Už se k tomu dostávám.“ Natasha se pohodlně usadila do křesla a elegantně přehodila nohu přes nohu. Byla z těch, které měly ten pohyb precizně zvládnutý, nekonala se přehlídka spodního prádla ani jiných nepatřičností, ale i tak bylo těžké soustředit se na to, co říká. „Clark byl v Lize spravedlivých za hvězdu první velikosti a z takové pozice se jde špatně dolů. Připadá si jako někdo, kdo zklamal, kdo nedokáže dostát svým povinnostem a očekáváním. Je zoufalý z vlastní bezmoci. Jeho osoba byla hodně veřejná, běžně ho úkoly pověřoval prezident či vláda. Definoval sám sebe skrze svou moc – ještě nikdy pod ní nemusel hledat sám sebe. Nechce, aby ho litovali, ale nedovede si představit, že by ho přijali i s jeho omezenými schopnostmi.“

„To je jasné i mně,“ řekl Tony.

„Ale hlavně – myslíte, že bychom ho teď přemohli?“

„Nejspíš ano,“ pokrčil rameny Clint a pohlédl tázavě na Tonyho. Ten rozhodně přikývl.

„Batman se za Supermana cítí odpovědný,“ řekla. „Pomiňme příčiny a oprávněnost takového dojmu, prostě je to tak. Ostatně je možná jediný, kdo má zpracovanou metodu na jeho přemožení a také prostředky.“

„Aha!“ řekl náhle Stark a zatvářil se nespokojeně. „To je ale příšerně ujetý.“

„Já to pořád nechápu,“ přihlásil se Clint.

„Batman se obává, že jednoho dne Superman změní stranu a dá se k těm špatným – ať už z vlastního popudu, nebo protože mu přeskočí, nebo ho někdo dokáže ovládnout, cokoli. Je si tím jistý, připadá mu to nevyhnutelné. Chce ho mít pod dohledem a být první, kdo se o tom dozví, a možná dokonce zakročí včas, dřív, než škody budou příliš velké. Ale teď je Superman najednou velice slabý, skoro bezmocný. Možná by bylo správné a rozumné ho zneškodnit rovnou. Dokud je příležitost - protože ta se nemusí znovu naskytnout.“

„Souhlasím s Tonym. Je to příšerně ujetý.“

„Otázka zní, jestli bychom se nad tím sami neměli zamyslet,“ dodala ještě a její tón pečlivě nevypovídal vůbec nic.

„Ále houby...“ Tony se podrbal ve vlasech. „Clark se ho nebojí,“ nadhodil. „Spíš mi přijde, že nechce přijít o kámoše.“

Natasha přikývla. „Jenže zároveň ví, že když se bude držet stranou –„

„Jsi skvělá,“ řekl Clint s přehnaným obdivem. „Kdokoli jiný by řekl schovávat, ale ty ne. Ty řekneš držet stranou!“

„ – že když se bude držet stranou, Batman to bude brát jako vyjádření nedůvěry a tudíž potvrzení svých obav.“

„Černých obav. Je to Batman. Má jenom černé obavy.“

„Jistě, Clinte.“ Pohlédla na něj s lehkou výčitkou. „Kdykoli začneš takhle tlachat, je poznat, že si to bereš moc osobně.“

„Analyzujeme Batmana, ne mě,“ ohradil se. „Drž se tématu, prosím!“

„Jsi skvělý,“ řekl Tony s podobným obdivem, s jakým prve promluvil Clint o Natashe. „Kdokoli jiný by řekl pomlouváme, ale ty ne. Ty řekneš analyzujeme!“

„Žerty stranou, vážení,“ potřásl Clint hlavou. „Clark se nemůže navěky schovávat ve Stark tower a když vystrčí nos, Batman ho nakonec pozná a za ty špatné budeme my a všechno bude jenom horší. Nechci si to rozházet s Ligou, máme být na jedné straně. Navíc je to ujetý.“

„To už jsme se shodli.“

„Je to tak moc ujetý, že to můžu opakovat až do večera, a pořád to nebude dost!“

„Je i v našem zájmu, aby se ti dva nerozkmotřili,“ řekl Stark. „Jenže čím víc se bude Clark utápět v pocitech vlastní méněcennosti a Batman utvrzovat v tom, že se má Superman důvod se před ním ukrývat, tím hůř. Postupně si na tom vystaví tak obludné dojmy a pseudodůvody, že to nikdo nerozmotá.“

„Oba to berou velmi osobně a emotivně,“ konstatovala Natasha. „Chce to plán.“ Chvíli bylo ticho.

„Ta vernisáž,“ řekl Tony. „Bruce Wayne tam bude také. Shodou okolností jsou naše společnosti hlavními sponzory nadace, která to pořádá. Potkat se na jednom místě při zajímavé společenské události by mohl být pro oba dobrý začátek.“

„Takhle to zní jako rande párku snobských intelektuálů,“ zabrblala Natasha pro sebe.

Tamta vernisáž?“ ujišťoval se Clint, který měl o oné události jenom velmi zběžný přehled. „Tím chceš říct, že tam budou komplet Avengers a ještě Liga a přesto se počítá s tím, že se to ten Gaardiho spolek pokusí vykrást?“

„Liga tam nebude a že Wayne je Batman není obecně známo,“ připomněl Tony. „Veřejně se ví jenom to, že tam budu já, ale v roli řečníka a tudíž bez brnění a z civilních důvodů. Ale to je jedno – oni tam nevrazí ve chvíli, kdy budu stát na pódiu. Ideální chvíle pro loupež přijde mezi půlnocí a sedmou ráno, po skončení akce, ale dřív, než se exponáty odvezou. Proto mám pozvánky pro vás všechny – v plánu je zůstat tam ukrytí přes noc, až se muzeum uzavře, nebo se alespoň dokonale seznámit s terénem a polohou nejcennějších položek a nocovat třeba na střeše, nebo někde poblíž. Prostě to tam během té vernisáže musíme důkladně okouknout a doladit plány. Zkoušel jsem je varovat, ale jsou přesvědčení, že si jenom honím ironmanské triko, protože utratili nehorázné prachy za bezpečnostní opatření a tak se přeci nemůže nic stát. Je to dost na levačku, ani mi nechtěli ukázat bezpečnostní plány.“

„Můžeme to zorganizovat tak, aby Clark zachránil Bruce Waynovi život,“ nadhodila Natasha s nebezpečným zábleskem zlotřilého nadšení v očích. „Necháme ho, aby se dozvěděl, že máme něco v plánu. Určitě se pak odtamtud nehne, jen aby o něco nepřišel.“

„To bude vážně hrozně nenápadný,“ utrousil Clint.

„Bylo by jenom přirozené nechat Clarka, ať Wayna hlídá,“ mínil Stark. „Zná ho, dovede předvídat jeho chování. Zbytek už je jen otázka, no... dobře zorganizovaného přepadení. Bude tam beze všech svých hraček.“

„Jenže Batmana oblek neposiluje, jenom chrání,“ připomněl Clint. „Nebude o moc bezbrannější než obvykle.“

„Ne tak docela. Hodně spoléhá na ty svoje technické vychytávky – věř mi, mám na to oko.“

„Tony, primární úkol je ochránit ten poklad,“ řekla Natasha přísně. „Má obrovskou uměleckou hodnotu a –„

„Já to přeci vím,“ ohradil se Tony rychle. „Už jsem si na to téma sepsal projev! A můžu ti říct, že to byla pěkná otrava. Poslyš, Natasho, zná Wayne tebe?“

Tou otázkou ji vůbec nepotěšil. „Na tom asi nezáleží... a vůbec, nebaví mě být návnada! Navíc když tam nebudu s tebou, musíme celý plán překopat, protože budeš potřebovat někoho jiného, kdo ti bude krýt záda.“

„Já nepotřebuju...“

„Tony,“ řekla trpělivě, „můžeme to klidně probrat po sto prvé, ale výsledek bude stejný. Je tu jistá, jakkoli mizivá možnost, že k loupeži dojde už během vernisáže. Bez ironmanského obleku –„

„Jasné, jasné,“ zavrčel. „Nechci to znovu poslouchat. Jenže na vernisáži mě může hlídat kdokoli, zatímco na Wayna těžko můžeme poslat Bruce Bannera a chtít po něm, aby pak předstíral bezmocnou oběť, kterou je třeba chránit, ale která se nešťastnou náhohou dostane do situace, ve které Wayne spadne do toho strašlivého nebezpečí, ze kterého ho Clark zachrání...“

„Zní to příšerně, ať už tam bude Banner nebo Natasha,“ uchechtl se Clint. „Ale to je fuk. Ať už to vyjde nebo ne, minimálně se ti dva potkají a vyřídí si to mezi sebou, což bude příjemná změna, jen tak mezi námi.“

„Nebo taky Clark řekne, že raději nikam nepůjde, když tam bude Wayne.“ Tony vypadal, že mu vlastní nápad začíná připadat trochu pochybný. „Nemůžeme je prostě oba pozvat na svačinu a posadit k jednomu stolu? Jsem ochotný na to obětovat svoji nejlepší whisky.“

„V boji to bude o moc lepší,“ řekla Natasha. „Oba jsou stavění na to, aby nejlépe fungovali v boji. Já si na tu volavku přeci jenom zahraju, abychom měli jistotu, že se Wayne dozví, co vědět má – to je plán á. S plánem bé a trochou štěstí ho pak v noci dostanu do takového maléru, že bude mít Superman co dělat, aby ho z toho vysekal. To by bylo, aby oba nezměkli jak vosk.“ Přísně na ně pohlédla, a jako by to snad bylo potřeba, dodala: „Při tom všem nezapomínejte, že by bylo žádoucí, aby Clarka poznal jenom Batman. Nikdo nechce, aby padouši uspořádali hon na zesláblou kořist, ani aby se na Supermana snesla obvyklá hromada požadavků od vlády, kterým nebude sto dostát.“

„Výborně.“ Clint ve svém křesle zmoženě sklouzl níž. „A teď ještě jak podat drobné změny v plánu Kapitánovi tak, aby se nevzbouřil jeho smysl pro čest, a Bannerovi tak, aby se celou akci netvářil provinile. Občas Batmana docela chápu – když si jede člověk na vlastní pěst, tyhle problémy vážně nemá.“



V.

Tony Stark, s hlavou vztyčenou a náramně spokojený, se rozhlédl po sále. Zdánlivě si pohledů, které se k němu otáčely, nevšímal; byl si jich ale dokonale vědom a užíval si je, nasával všechen ten obdiv, závist a soustředěnou pozornost, nabíjel si tak své soukromé vnitřní baterky, které neměly nic společného s reaktorem v hrudi. Vstoupil coby jedna z hlavních hvězd programu a neviděl důvod, proč si to neužít.

První se ho na potřesení rukou zmocnil ředitel muzea, držel dlouze a potřásal stále dokola, aby měli fotografové příležitost vystihnout obzvlášť vhodný okamžik. Tony se chvíli vstřícně zubil do objektivů a pak se konečně zanořil do davu.

Vernisáž byla pojatá velmi profesionálně. Výzdoba bezvadná, všechny ženy krásné a příjemně minimalisticky oblečené, nebo alespoň velmi bohaté, rozlohy stolů slibovaly, že jednohubek na rautu zbude dost i po nájezdu hladových novinářů. A pak tu byl samozřejmě ten poklad, hvězda události přesahující význam Tonyho Starka - alespoň teoreticky, protože Tony by se klidně vsadil, že víc lidí tu bude kvůli němu, než kvůli nějakým starým krámům - vkusně rozmístěný ve vitrínách a vkusně nasvícený.

V rámci svého projevu si stačil nastudovat, že poklad byl pár tisíc let uložený pod ledem bez přístupu vzduchu a tedy nebývale zachovalý. Část předmětů měla hodnotu historickou a uměleckou – věci denní potřeby a ty, které byly vyrobené z obyčejného železa, kamene či jiných nevzácných kovů, zachovala se dokonce i nějaká ta bota, šperky a samozřejmě keramika – a část pak byla skutečným pokladem, jak to chápali i všichni ostatní, ze zlata a sice nebroušených, ale kvalitních drahých kamenů. Většina věcí byla k vidění pouze dnes pro pár vyvolených z řad sponzorů, vědců a těch politiků, kteří žili v iluzi, že se jim vyplatí předstírat intelektuální zájmy, než se odebere do depozitu muzea - tedy speciálních trezorů s ochrannou atmosférou - a nahradí je kopie. Depozit muzea byl pod zemí a opevněný tak, že si o jeho pancéřové zdi musel vylámat zuby snad každý, kdo nepřipochodoval s celou armádou a hromadou času k dobru. Ne: jestli dojde k loupeži, bude to dnes, bude to brzy, bude to krátce po ukončení vernisáže.

Tony potřásl dalšíma rukama, odrazil jednoho či dva jedince, kteří projevili tak málo vkusu, aby se pokoušeli dělat narážky na obchody ještě před první skleničkou, a s Clintem za zády se vydal na malou procházku sálem, aby se nechal zvěčnit s náhrdelníkem z vyřezávaných mušlí a sekyrou z jemně broušeného pazourku.

Clint ho jen tiše následoval a nic nekomentoval. V obleku vypadal docela obstojně, vlastně mnohem lépe, než Tony doufal. Za heroické pomoci konzervativních brýlí s falešnými skly a nudného účesu z vlastních vlasů udělal co se dalo, aby se z podezřelé kategorie ochranka přesunul do neškodně působící kategorie tajemník; nerad a neochotně, protože se stokrát raději držel stranou, jenže kapitán Amerika měl příliš známou tvář, riskovat přítomnost Hulka se tu nikdo neodvážil a nikdo další dostatečně vhodný a obeznámený se stavem věcí prostě nebyl po ruce.

Zahlédl mezi lidmi Natashu, vypadala tak neškodně a zasněně, když si prohlížela vystavené exponáty, že se musel ohlédnout ještě podruhé, než si byl jistý, že si ji nespletl. O chviličku později málem nadskočil, když mezi lidmi probleskly rudé vlasy. Ale ne, nebyla to Pepper. Ta nejspíš ještě trucovala – dobré bylo, že zpravidla trucovala tak, že se zabrala do práce pro firmu – zavřená doma ve věži, protože ji Tony odmítl vzít sebou. Příliš se o ni bál a tady, koneckonců, možná dojde k útoku... to odklonilo jeho myšlenky méně užívajícím si, ale více profesionálním směrem. Zachytili jen stopy příprav, takže netušili, jak a kudy se sem chce Gaardiho partička dostat. Prohlédl si ten několik desítek lidí čítající dav očima někoho, kdo možná bude muset vysvětlovat, že o útoku předem věděl. Jenže kdyby vyvolal poplach, rychle by vyšlo najevo, že důkaz nemá vůbec žádný, a kdyby to tu nechal zavřít, ani dodatečně žádný nezíská; a ještě by se s ním polovina přítomných soudila pro utrpěnou duševní újmu. Takhle špatně věci fungovaly.

„To bude trapas, jestli se neobjeví,“ utrousil Clint koutkem úst, jako by četl Tonymu myšlenky.

„Dal bych si klidně líbit pár trapasů podobného druhu,“ odpověděl mu Tony stejně tiše. „Jenže většinou to bývá obráceně. Objeví se vždycky a ještě párkrát navíc.“

Nová vlna dívčího jásotu ode dveří napověděla, že vstoupil někdo podobně úžasný jako on sám. Ano, byl to Wayne. Bylo až nepřirozené, jak prázdně dokázal působit tady, kde byl za obyčejného bohatého floutka, kde se zdravil s lidmi a nechal se obletovat děvčaty, jaký kontrast obou tváří to byl, kolik charakteru – se vším odhodláním, utrpením a živostí – získával Batmaní maskou a širokým pláštěm.

„Pane Starku, už je čas,“ přitočila se blíž dívka s plavými vlasy a brýlemi s modrými obroučkami, a s nezbytnými deskami plnými papírů v ruce, aby se poznalo, že ona je tu pracovně. Přelétla pohledem i Clinta a vzápětí se k němu očima vrátila, proti své vůli zaujatá. Tony skoro nevěřícně přelétl pohledem z jednoho na druhého.

„Pak mě tedy veďte,“ přešel pro tu chvíli velkoryse, že nějaké ženská v jeho přítomnosti koukala špatným směrem; dívka honem ukázala, kudy na pódium, a vykročila první. Tony si znovu všiml Natashy, hovořila s Waynem, takže plán běžel jak náleží. Věděl, že někde se tu pohybují i Rogers s Clarkem, ale zatím nezahlédl ani jednoho.

Promluvil konferenciér a lidé přikročili blíž k pódiu, postupně utichali a obraceli hlavy vzhůru. Tony se nadechl, aby začal svou show – a v té chvíli, velmi špatně vypočítané, protože Tony si na svém proslovu dal docela záležet, a proti všem plánům Avengers, udeřila Gaardiho parta.

První silná rána se ozvala Tonymu Starkovi přímo za zády, pokračovala hlasitým rachotem zdiva a končila kakofonií třesku skla, vitrín a menšího zařízení. V té chvíli se potvrdila skutečnost, že Tony skutečně někoho k ruce potřebuje, i když mu budiž na omluvu řečeno, že se soustředil spíš na ten projev. Nicméně Clint několika fantastickými skoky přelétl pódium, popadl Tonyho a uklidil ho stranou dřív, než místo, kde ještě před okamžikem stál, zavalily cihly a kusy omítky.

Zdí se do výstavního sálu probourala obrněná dodávka pomalovaná divokými graffiti, zůstala za ní jen rozšklebená díra a odletující suť. Divoce se chechtající řidič s vlajícími dredy zastavil až na místě řečníka, z opuštěného mikrofonu se ozvalo táhlé, skřípavě uťaté zapískání. Z korby okamžitě seskákalo několik mužů a zarachotily první výstřely – naštěstí do stropu, nešlo o zabíjení, jenom měly působit zmatek a vyvolat chaos. Lidé začali křičet, část se dala na útěk, část zalézala pod stoly ve snaze ukrýt se před padajícími troskami stropních panelů.

Skoro vzápětí se bohužel ukázalo, že jsou organizovanější, než by ze zdánlivě šíleného mávání zbraněmi a chechotu zdálo - a vědí, co by je mohlo ohrozit. Jeden z nich se rovnou plně soustředil na Tonyho Starka.

„Kde máš oblek?“ zakřičel Clint, zatímco se oba vší silou snažili promáčknout do podlahy. Pult, který je dosud chránil, byl jen z velmi nedostatečné vrstvy nějakého ozdobného umělého kamene a kulky samopalu se jím urputně propracovávaly skrz.

„Přesně na druhý straně pódia,“ odsekl Tony vztekle.

Pak se vzduchem mihnul kapitánův štít a vzápětí i kapitán sám, v tmavých kalhotách a bílé košili připomínající dávného korzára. Clint získal kratičkou chvíli oddechu mezi kulkami, kterou hbitě využil – mrsknul sebou a zmizel Tonymu z dohledu. Tony, který byl dál od kraje, si jen přikryl hlavu rukama a proklel všechny nedostatky ironmanského brnění, zejména nemožnost integrovat ho do hodinek nebo spony od kravaty.

A pak mu něco spadlo na hlavu a nevěděl nic.





- Pokračování -





4 komentáře:

  1. Agrr. Takové ukončení je mučení.
    že jedna z blízkých akcí se koná na vernisáži snobské tak, že obleky budou nosit i krysy ve sklepě, - naprosto úžasný obrat, smála jsem se asi deset minut.

    OdpovědětVymazat
  2. Jdidiž... Od kdy mluví Tony staročesky? A že to Mae-Daioni utne v nejlepším mě nepřekvapuje. Vždycky byla ukrutná, jenom ty syrové popisy bojových scén. :o)
    ...zdraví jedna hůře vychovaná krysa bez obleku :oP

    OdpovědětVymazat
  3. Ha, pobavila mě blondýnka zaujatá Clintem, úplně to vidím před sebou. Jo a jaktože brnění nepřiletělo samo? Vždyť Jarvise si Stark ve sponě od kravaty s sebou nosí, nebo ne? Krásně společensky oblečená Natasha, to bych chtěla vidět. Já chci ten poslední díl! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Kitikara: občas lituju, že nemám ilustrátora :-D

    Alacazar: to jo, syrové popisy bojových scén, to je moje. Měla bych zvážit přístupnost - nejspíš "vhodné od deseti do patnácti, potom váš dobrý vkus utrpí nenávratné škody" :-D

    Eithné: ze začátku lítat samo neumělo, no. A protože se mi teď hodilo, aby to neumělo, tak je to někdy tehdy :-D Já chci taky poslední díl!

    OdpovědětVymazat